02/10/2017 - období na podzim (deštivé období, pokles teplot na mírně chladné - první přízemní mrazík, fenologie: podzimní vegetační období netřeskovce)
Jovibarba globifera ssp. globifera (hercynský typ na vápenci)
Moravský kras, Balcarka cca 445-460 m n.m. - štěrbinová bazifilní vegetace vápencových skal v oblasti lipových javořin (3J)
= lokalita netřeskovce na Balcarce je svým způsobem jedinečná a tím pádem i komplikovaná. Zdejší netřeskovec tvoří častěji jen menší růžice (ve srovnání s Velkou Dohodou, Blanskem, kde rostou morfologicky
+/- homogenní rostliny odpovídající popisu taxonu, který tam representují), silněji se vegetativně množí (oproti hirtoidům Moravského krasu), neochotně kvete a morfologicky většinově více připomíná
nominátní poddruh (avšak také rostliny neexponovaných ploch Stránské skály). Aby to nebylo tak snadné tak některé zdejší růžice vytváří na abaxiální straně listů sice nepočetné, ale na rostliny nominátního
poddruhu častěji trichomy v oblasti hřbetu listu. Tyto trichomy nejsou tak výrazné jak u hirtoidů, ale může jich být i větší počet v řadě na listu. Abych náhodnému pozorovateli situaci nekomplikoval,
zařadil jsem zdejší netřeskovce aktuálně pod nominátní poddruh hercynský typ na vápenci, který morfologicky, ale i fenologicky nejvíce připomínají. Vymezení oproti nejbližší hirtoidní lokalitě na Vintokách,
vzdálené cca 200 metrů, je možné, neboť na obou lokalitách rostou rámcově zcela odlišné rostliny, které se vzájemně nemíchají. Vliv vzájemného prokřížení populací samozřejmě nelze úplně vyloučit, avšak
zatímco populace hirtoidů na Vintokách kvete pravidelně, kvetení na Balcarce je jev sporadický. Populace na Vintokách i na Balcarce se vyvíjejí víceméně samostatně a lze považovat tato místa, kde se
přibližují rostliny jasně hirtoidní (Vintoky) s rostlinami s převažujícími znaky pro nominátní poddruh (Balcarka), za hraniční. Na lokalitě Balcarka eviduji aktuálně 3 místně nespojené dílčí populace, vykazující
shodné i diferentní znaky v návaznosti na jejich expozici.
570 z pohledu výskytu netřeskovce je nejdůležitější sektor 1: expozice jih na vápencové skále převážně ve štěrbinové vegetaci
491 na plošších místech se bohatě rozvíjejí bazifilní mezofilní trávníky, netřeskovce v nich přímo nerostou, ale místy se váží na vyčnívající vápencové skály
Proč jsem se vypravil sem? Toto místo, podobně jako Stránská skála, je plné otázek souvisejících s vymezením nominátního a hirtoidního netřeskovce v rámci Moravy. Ikdyž někomu může připadat, že rostliny
zde rostoucí jsou stále stejné, není tomu tak, protože zdejší rostliny se různě během roku proměňují, vymezují, určitý vliv na zdejší populaci má pak i nastavený management péče o toto území, kdy zde
již probíhala řízená pastva ovcí a koz i razantní prořezání zmlazujících dřevin, na což netřeskovce svým způsobem také reagují.
493 netřeskovec jižního, osluněného sektoru 1 je globulárního tvaru, se širokými obvejčitě kopinatými listy, aktivně červeným zabarvením reagující na oslunění (oslunění se zde však nikdy nevyrovná
silou oslunění v panonské oblasti, je zde i v létě přeci jen chladněji a vlhčeji, což jsou podmínky typické pro populace rostoucí v hercynské oblasti, aby to však nebylo úplně snadno vysvětlitelné,
je třeba se podívat právě na sousední peripanonské (hirtoidní) populace, které rostou v obdobných podmínkách, avšak jejich habitus je výrazně odlišný)
495 růžice jsou spíše menších rozměrů, barev různě zelených od světlých po zelenomodré odstíny, podzim je v mezofytiku pro ně optimální z pohledu teplot i vláhy, proto jsou většinově zelené,
asimilující, výskyt abaxiálních trichomů u nich v této době není tak častý (většinově se jeví jako lysé)
503 pokud se zahledíme na jejich široké listy zblízka není pochyb o jejich příslušnosti k nominátnímu poddruhu (je dobré jako kontrast si k tomu prohlédnout úzkolisté hirtoidní růžice ze sousedních Vintok)
507 netřeskovce s oblibou osídlují osluněné skalní terásky s vrstvičkou zeminy
515 běžně se však uchycují i ve štěrbinách vápencových skal
518 na stavu seschlosti mechu můžeme pozorovat/srovnávat vyšší exponovanost této k jihu vystavené lokality oproti méně západně exponované lokalitě na Velké Dohodě
521 čím vyšší expozice tím větší hra barev
534 ikdyž široká obvejčitost a užší kopinatost listů jsou pojmy morfologicky relativní/variabilní, je třeba říci, že širší typ listů pro nominátní poddruh zde převažuje
564 maximálně širokolisté růžice pro představu diference oproti předešlé fotce 534 (stále pouze v rámci sektoru 1)
567 jelikož jde o chladnější mezofytikum, stačí opravdu jen kousek, aby se růžice dostaly do mikrolokalitně chladnějšího a vlhčího prostředí,
kde je rázem obklopí mechy a trávy (obdoba toho k čemu v mnohem vyšší míře dochází na lokalitě Velká Dohoda, prohlubeň)
568 avšak, aby to nebylo zas až tak jednoduché, v tom samém prostředí i růžice s odlišně utvářeným zakončením (jen pozvolně vybíhající špice, oproti náhle tvořené špičce z foto 567 apod.)
hold zde homogenita rozhodně moc prim neslaví
471 sektor 2: méně exponovaný více západně, ale přes den osluněný (aktuálně prosvětlený prořezáním), růžice zde aktuálně zelené, listy protáhle kopinaté s přítomností trichomů na abaxiální
straně listů, vzdálenost od sektoru 1 je asi 40 metrů
471b bližší záběr na listy na abaxiální straně s trichomy (pouze nevýrazné hřebeny)
472 růžice vykazují více odlišností (abaxiální trichomy velmi časté, vybarvení pro nominátní poddruh atypické, vyšší produkce červených znaků apod.)
474 modrozelené vybarvení růžic (stále převážně menších rozměrů, srovnej s foto 568)
648 jsou to růžice s převahou znaků pro nominátní poddruh avšak s výskytem znaků u nominátního poddruhu méně častých (není to homogenní populace, která bývá jinde tak typická)
652 co mnohem četnější výskyt abaxiálních trichomů u nominátního poddruhu může znamenat (jejich rozsah je nutno nadále sledovat)? populace se nachází na jihovýchodní hranici areálu nominátního poddruhu
s blízkým kontaktem s hirtoidními populacemi. Může tedy jít o nominátní poddruh, který převzal nějaké vlastnosti od blízkého hirtoidního taxonu? může se pouze projevovat stejně jako taxonomicky blízký
hirtoidní poddruh? však ojedinělé trichomy byly zjištěny i u rostlin mimo hranic areálu výskytu nominátního poddruhu (zde je to však statisticky mnohem početnější stav)...existuje pak také popis
Jovibarba hirta ssp. borealis (H.Huber) J.Parn., 1988, který snad předznamenal, že dnes užívaný nominátní poddruh může být pouze severně dislokovaná populace zcela či převážně lysého hirtoidního
netřeskovce? (však dnes již víme, že s velkou pravděpodobností nominátní poddruh pochází z rostlin vyvinutých v alpské oblasti a díky své adaptabilitě k vlhčímu klimatu nižších poloh se rozšířil
až daleko na sever a severovýchod Evropy)...jak jsem psal výše....je zde stále mnoho otázek a je dobře, že se nám podobná lokalita dochovala až dodnes....
545 sektor 3: je pro mne taková malá záložní kolonie v celku homogenní populace, je zhruba na půli cestě mezi populacemi sektorů 1 a 2, tedy cca 20 metrů od každé. Expozice i po vyřezání je jen slabá,
proto zde nalezneme jen zelené růžice, vegetativně se rozrůstající na mechem pokrytém vápencovém skalisku
556 trichomy na abaxiální straně listů byly zaznamenány v tomto období spíše na menším počtu růžic (méně výrazné než u rostlin sektoru 2), nižší exponovanost však může různé znaky posouvat
561 mech byl zaschlý, tzn. že určitá expozice k osvitu zde je a místo lze považovat za vysychavé...
671 ...a na závěr...území se světoznámou jeskyní Balcarka, která patří asi k té s nejbohatší krápníkovou výzdobou v celém Moravském krasu, se stalo domovem člověka kultury magdaleniénské již
před 15.000 lety, možná už tento člověk v okolí svého skalního obydlí mohl pozorovat netřeskovce, ale to ví už dnes jen on sám...každopádně je třeba si čas od času uvědomit nekonečnost věků, které
mnohé přetrvalo a naproti tomu velmi rychlé změny, které přináší dnešní svět...v útrobách skály Balcarka si jistě geologickou věčnost času již mnoho lidí procítilo a proto mi nezbývá než vás
sem pozvat a vnímat alespoň na chvíli okamžik času, který se v podzemí na tomto místě na chvíli zastavuje....
|
