292 lokalitu tvoří silničním zářezem odkryté granodioritové těleso brněnského masivu, příkrá stěna s malými teráskami s jižní expozicí
(podle analýzy leteckých snímků 1947-2014 (Nekvinda, 2017) lze konstatovat, že se zde před výraznou úpravou území (modernizace silnice II/379 v současnou Gellhornovu ulici), vyskytoval k jihu exponovaný, již tehdy dost strmý, ale rozsáhlejší než dnes, skalnatý svah, který tvořily holé skály, teplomilné trávníky a jen roztroušená keřová vegetace. V 80.letech 20.století došlo k rozšíření a narovnání silnice pod ním. Touto stavební úpravou byla postižena zejména spodní část území, která zmizela a kdy se silnice více přiblížila až těsně ke skalnímu masivu, který byl upraven do současné podoby kolmé stěny. Jelikož to byla úprava lokální, probíhající hlavně ve spodních partiích rozsáhlejšího skalnatého území, je dost pravděpodobné, že se v horních částech území po nějaký čas dochovala původní vegetace vázaná na toto skalnaté území. Bohužel v následných letech se horní partie území přestaly udržovat a posléze zcela zarostly dřevinami, čímž změnily svůj charakter. Jediným územím, kde se mohla na skály vázaná, teplomilná vegetace udržet až dodnes, se staly právě odkryté skály. Silniční zářez netvoří úplně kolmá skála, ale skála s mnoha teráskami. Na takto vzniklém biotopu se udržela pouze vegetace tomuto prostředí uzpůsobená, kterou řadíme do asociace Sedo albi-Allietum montani. Pro tuto vegetaci je typický i výskyt netřeskovce nominátního poddruhu. Můžeme tedy i pro tuto lokalitu usuzovat, že zdejší výskyt netřeskovce nakonec může být i dochovaným fragmentem původního historického výskytu.)