21/09/2017 - období na počátku podzimu (po mírných deštích a poklesu teplot)
Jovibarba globifera ssp. hirta (panonský typ na granitoidním podloží)
Skalný nos, Bratislava cca 150 m n.m. - suché skalní trávníky, štěrbiny na granitoidní hornině v oblasti dubo-cerových lesů (1X) se silnějším antropickým vlivem
050 Skalný nos (výběžek) v bratislavské čtvrti Zuckermandel prochází od roku 2014 rozsáhlou revitalizací, jejímž cílem je uchovat zdejší fragment botanicky cenného území s výskytem netřeskovce v rámci rozsáhlého urbanizačního přerodu oblasti
066 ze skalnatého výběžku byly odstraněny nepůvodní invazní dřeviny, byl uvolněn a ponechán prostor původním druhům na svahu, plocha pod úpatím byla okrasně upravena (projektu v roce 2013 předcházela podrobná botanická studie území Reháčková T. et Ružičková J., 2014)
065 bližší záběr na narušené plochy na svahu skalního výběžku
048 po odstranění většiny dřevin došlo k výraznému prosvětlení celé lokality (výrazné zlepšení podmínek do budoucna pro netřeskovce)
031 skalní výběžek je aktuálně opravdu značně prosvětlený, kontaktní přístup je omezen s rozšířenými možnostmi pozorování (lávky okolo umožňují vzdálené pozorování apod.) změn ke kterým zde v následujících letech bude docházet
056 převážně holé stěny skal napovídají, že silné zastínění z minulosti neumožňovalo výrazný rozvoj vegetace, ta xerotermní se pak udržela ve fragmentech převážně v horní části výběžku, po vyčištění bude zajímavé sledovat v čase, nakolik se tato rozvine na uvolněné plochy
057 výběžek vytváří stěny všech světových stran, toto je svislá západní (aktuálně pár let po revitalizaci otevřená)
063 pro představu taková je poloha výběžku vůči okolní zástavbě na Zuckermandelu
033 svahy výše do svahu se díky lávce více zpřístupnily, jsou však dosud neupravené a tím takřka i vizuálně nepřístupné, lze si však udělat alespoň představu jak před lety (před revitalizací) vypadal i samotný výběžek
032 a co tedy víme o této lokalitě? geomorfologicky jde o součást Malých Karpat, geologicky pak skalní výběžek tvoří různé granitoidní horniny tzv. bratislavského typu.
047 počet původních druhů rostlin je značně ochuzený (něco přes 20 druhů), výskyt netřeskovců byl popsán pro svaz Alysso alyssoidis-Sedion albi acociace Jovibarbo-Sedetum albi, populace netřeskovce zevidována v 6 mikrokoloniích o celkovém rozměru 0,85 m2 (Reháčková T. et Ružičková J., 2014). Zástupci této asociace rostou převážně na mělkých vápnitých až bazických substrátech, pro teplejší oblasti byl však potvrzen (Kolbek, 1979) i výskyt obdobných asociací i na minerálně chudších horninách (žuly, porfyrity apod.), což je i tento případ. Vedle rozchodníku (Sedum album) se zde setkáme už jen s rozchodníkovcem (Hylotelephium maximum)
071 a tu máme i vlastní netřeskovce, v období časného podzimu, po srážkách plně otevřené, růžice zelené, místy s červenými znaky na abaxiální straně listů, uschlá květenství přítomná (dle studie v roce 2013 kvetlo 21 rostlin, což je na plochu vyšší kvetení, možné přičíst nižší xerotermitě stanoviště před revitalizací, každopádně budoucí vývoj v prosvětleném režimu může přinést mnoho nového o těchto rostlinách)
052 netřeskovce pronikají do štěrbin horniny (typická kvádrová odlučnost granitoidů)
055 na mírnějším sklonu je vegetace pestřejší (pro podobná pozorování je však aktuálně třeba dost silné optiky)
Tato lokalita byla v minulosti častěji studována než jiné, proto zde odkazují na mnoho informací obnášející studie:
Sabransky H.: Correspondenz str. 378, Oesterreichische Botanische Zeitschrift Wien 1882
Letz R.: Jovibarba globifera (L.) J.Parn. (Crassulaceae, Sempervivoideae) in Bratislava (Slovakia): notes on taxonomy, nomenclature, distribution,
ecology and conservation status, Biologia Bratislava 1997
Reháčková T. et Ružičkova J.: Charakteristika flóry a vegetácie skalného výbežku pod hradným vrchom v Bratislave, Acta Enviromentalica Universitatis Comenianae Bratislava 2014
Mé začlenění netřeskovců pod panonský typ: na základě vlivu panonského klimatu a doprovodné vegetace, která je panonského typu, podloží je velmi specifické avšak popsané asociace se na něm vzácně mohou také rozvíjet,
tento výskyt také patří z tohoto pohledu k ojedinělým, klasicky na vápencích nízkých poloh panonské oblasti pak o něco častější, vzhledově jde o hirtoidní typ vykazující přechodné znaky (Letz, 1997), nutno však
zohlednit dlouhodobý vývoj v dosti zastíněném prostředí, prosvětlení a případný rozvoj populace může přinést další poznatky v budoucnu. Přirozený vývoj na lokalitě za pozitivně změněných podmínek je třeba nadále sledovat.
K popisu glabrescens: Popis rostlin zdejší lokality byl označen jako Locus classicus, původní popis Sempervivum hirtum f. glabrescens (Sabr., 1882). Nutno však zde uvést, že Heinrich Sabransky (1864-1916) v roce 1882 toto učinil
jako nápravu chybného určení zdejších rostlin z Sempervivum arenarium (Koch, 1856), které sice také rostou na nevápencových horninách, ale jak i on uvádí regionálně jinde. Tyto nově vymezené (f. glabrescens) typově definoval jako rostliny osídlující žulové pahorky v oblasti vinic a vymezil je oproti rostlinám rostoucím na vápenci v Malých Karpatech (f. vulgaris). Popis je velmi stručný, proto pozdější autoři nabízeli mnohé
reklasifikace (přes ssp. až po var.), oblast překlasifikovaných rostlin se samozřejmě nově upravovala daleko nad rámec vymezený Sabranským dle morfologické podobnosti (ani jeden z těchto pokusů se však trvale neustálil).
Naproti tomu dnes za významné považuji to, že již Sabranský toto označení považoval pouze za formu, tj. morfologicky odlišný stav definující jen některé jedince z dané populace za působení vnitřních nebo vnějších
podmínek prostředí.
|
