» panonský typ netřeskovce
= zahrnuje taxon netřeskovec výběžkatý srstnatý (Jovibarba globifera ssp. hirta) vyskytující se v teplých pahorkatinách panonské oblasti či k této oblasti přiléhajících skalnatých územích nižších až středních nadmořských výšek (optimum: 220-550, min: 150, max: 650 m n.m.) s významným výskytem panonské vegetace a pod vlivem panonského klimatu. Oblast výskytu této vegetace lze rozdělit, podle druhového složení zformovaného v postglaciálním období, na západní a východní. Rozkládá se převážně v panonské oblasti a v jejich hraničních oblastech Česka (Pavlovské vrchy, Brněnsko s hraničním typem), východního Rakouska, jižního Slovenska (panonský i hraniční typ) a severního Maďarska.

     Vegetaci zastupuje zejména svaz Bromo pannonici-Festucion pallentis (panonská skalní vegetace s kostřavou sivou) v několika asociacích. Mezi nejvíce xerotermní asociace celého svazu (tvoří přechod k pionýrské vegetaci třídy Sedo-Sclerathetea) patří západopanonská asociace Poo badensis-Festucetum pallentis (západopanonské skalní stepi na vápenci). Vegetaci původně tvořily travobylinné porosty v primárním bezlesí teplých pahorkatin. Tyto porosty se v původní formě vyskytovaly v oblastech nejvíce exponovaných skalnatých území, kde zejména vlivem velmi suchých a teplých letních období nemohlo docházet na mělkých půdách k výraznější sukcesi konkurenčně zdatnější vegetace (pokryvnost vyšších rostlin zde dosahuje 20-60%). K většímu rozšíření této vegetace v minulosti pak přispělo využívání těchto exponovaných ploch k intenzívnímu pastevectví, kdy začala tato vegetace pronikat i na další sekundárně vytvořená stanoviště, získaných/uvolněných na úkor ploch termofilních křovin a lesů, právě za účelem pastevectví. Pro tyto biotopy jsou charakteristické druhově bohaté, rozvolněné porosty s roztroušenými trsy trav kostřavy sivé (Festuca pallens). V porostu se většinou netvoří výrazně dominantní druhy. Převažují zde nízké keříčkovité rostliny jako devaterka (Fumana procumbens), mateřídouška (Thymus praecox), ožanka (Teucrium montanum), tařinka (Alyssum montanum) či devaterník (Helianthemum grandiflorum), z bylin početněji máchelka (Leontodon incanus), krvavec (Sanguisorba minor) a mochna (Potentilla arenaria), z dalších pelyněk (Artemisia campestris), mařinka (Asperula cynanchica), chrpa (Centaurea stoebe), kuřička (Minuartia setacea), lipnice (Poa badensis), pravidelně se vyskytují sukulenty jako netřeskovec (Jovibarba globifera ssp. hirta) a rozchodníky (Sedum album, Sedum acre, Sedum sexangulare), pro panonskou oblast další typické druhy jsou česnek (Allium flavum), hvozdík (Dianthus pontederae), bílojetel (Dorycnium germanicum), kosatec (Iris pumila), lnice (Linaria genistifolia), tolice (Medicago prostrata), strdivka (Melica ciliata), hadí mord (Scorzonera austriaca), na jaře jsou přítomné mnohé efemérní druhy jako rožce (Cerastium brachypetalum, Cerastium pumilum), osívky (Erophila verna, Erophila spathulata), řeřišník (Hornungia petraea), lomikámen (Saxifraga tridactylites), plevel (Holosteum umbellatum) aj.. Do porostů pouze vzácně může místy pronikat i pěchava (Sesleria caerulea). Počet druhů v této asociaci většinou dosahuje 20-35 taxonů vyšších rostlin. Pravidelně jsou přítomné i bazifilní mechorosty a lišejníky (ze vzácnějších např. Fulgensia fulgens). Charakter biotopu představují otevřené výslunné skalnaté svahy a skály, tvořené často tvrdými vápenci či dolomity jurského nebo triasového stáří. Půda je jen mělká, skeletovaná, zásaditá. Tato západopanonská asociace se vyskytuje v Česku (Pavlovské vrchy), v severovýchodním Rakousku (předsunuté výběžky Karpat), na Slovensku (Malé Karpaty, Považský Inovec či nejjižnější části Strážovských vrchů).

     Další asociace svazu Bromo pannonici-Festucion pallentis s výskytem netřeskovce panonského typu je západopanonská asociace Festuco pallentis-Caricetum humilis (západopanonská vegetace ostřice nízké). Od předešlé asociace Poo badensis-Festucetum pallentis, se kterou mnohde vytváří mozaikovité porosty a na kterou i plynule navazuje, se liší umístěním na méně extrémních stanovištích, kterými jsou plošiny a chráněná stanoviště s přeci jen o něco hlubší půdou. I tato vegetace byla původně rozšířena v primárním bezlesí a sekundárně podpořena pastevectvím. Pro tyto biotopy jsou charakteristické travobylinné porosty s dominantním druhem ostřicí nízkou (Carex humilis), která zde vytváří typické prstencovitě uspořádané trsy. Do travního porostu pak významně přistupuje i kostřava (Festuca pallens) a mnohé další xerotermofilní rostliny. Z nízkých keříčků jsou to devaterka (Fumana procumbens), ožanka (Teucrium montanum), mateřídouška (Thymus praecox), tařinka (Alyssum montanum), trsy mochny (Potentilla arenaria) či devaterníky (Helianthemum grandiflorum, Helianthemum canum). Početné jsou i jarní efeméry jako plevel (Holosteum umbellatum), osívka (Erophila verna), řeřišník (Hornungia petraea) či lomikámen (Saxifraga tridactylites). Mechorosty dosahují vyšší pokryvnosti zejména ve vlhčích obdobích počátku jara a na podzim, z častých druhů Tortella tortuosa, Tortella inclinata a Thuidium abietinum, vzácně Pleurochaete squarrosa. Charakter biotopu představují otevřené, xerotermní travobylinnou vegetací porostlé svahy a plošiny jižní až jihozápadní orientace. Půdy jsou zásadité, rendzinového typu, mělké a skeletnaté, ne tak extrémně vysýchavé jak u předešlé asociace. Výskyt této západopanonské asociace je omezen na teplá předhůří Západních Karpat na Slovensku (Považský Inovec, Malé Karpaty, izolovaně v Hornonitranské kotlině a v nejjižnější části Strážovských vrchů. Na Slovensku se rozlišují 2 varianty, a to níže položená s Potentilla arenaria a výše položená s Potentilla heptaphylla. Výskyt je znám i ze severovýchodního Rakouska (Hainburger Berge, Weinviertel).

» Specifické lokality s individuálním zařazením:
= v rámci předkládané typologie je třeba netřeskovce panonské oblasti vymezit vůči netřeskovcům vyskytujícím se na územích mimo vliv této oblasti. V minulosti provedené pokusy, soustředěné pouze na morfologické vymezení, vždy skončily neúspěchem (morfologie těchto rostlin je velmi proměnlivá a pro vymezení ne vždy zcela jednoznačná, zejména pokud jde o oblasti na sebe navazující). Pro čistě panonský typ jsem tedy použil vymezení striktně panonských vegetačních asociací (výše), pro oblast hraniční, kdy netřeskovce přecházejí do odlišných, avšak stále relativně silně xerotermofilních asociací, zároveň pak vegetace vykazuje i silný panonský vliv jsem vytvořil tuto část pro specifické lokality s individuálním posouzením.

     Dalším svazem, který netřeskovce v panonské oblasti osídlují je Diantho lumnitzeri-Seslerion (pěchavové trávníky) v asociaci Minuartio setaceae-Seslerietum caeruleae (suché perikarpatské pěchavové trávníky). Tyto biotopy charakterizují zapojené trávníky s dominancí pěchavy vápnomilné (Sesleria caerulea), ke které přistupují perialpínské a perialpidské druhy jako písečnice (Arenaria grandiflora), svízel (Galium austriacum), lipnice (Poa badensis), ožanka (Teucrium montanum), kontinentální druhy jako zvonek (Campanula sibirica), oman (Inula ensifolia) či panonské druhy hvozdík (Dianthus lumnitzeri) a netřeskovec (Jovibarba globifera ssp. hirta). Běžné jsou v porostech mechorosty. Charakter biotopu představují k západu orientované skalnaté svahy a výchozy pevných vápenců, jen s mělkou půdou. Porost vegetace může být mozaikovitý, kdy se střídá rozvolněná vegetace okolo skalních výchozů s vegetací zapojenou v oblastech s hlubší půdou. Biotop se často vyskytuje v horních polohách svahů, kde je silně ovlivňován větrem, zároveň však bývají tyto plochy dostatečně osluněné, zejména v odpoledních hodinách.

Hynčicovy skály, Viničné Šumice (fytogeograficky již v mezofytiku = 71c Drahanské podhůří, avšak stále ještě pod silným vlivem panonské oblasti)
= stepní vegetace nad skalou patří do svazu Festucion valesiacae (úzkolisté suché trávníky), asociace Koelerio macranthae-Stipetum joannis (stepní vegetace s péřitými kavyly) s dominancí kavylu sličného (Stipa pulcherrima), což je vegetace výslunných svahů v teplých a suchých oblastech. Výskyt této vegetace je na jižní Moravě soustředěn do oblasti Pavlovských vrchů a do nejokrajovějších oblastí hercynského podhůří na hranicích s panonskou oblastí. Klimatické podmínky zde nejsou již tak teplé a suché jako v oblasti panonské, avšak jsou výrazněji teplejší a sušší než-li je tomu uvnitř hercynských vrchovin. Z významných teplomilných bylin zde dále roste kosatec (Iris variegata), lnice (Linaria genistifolia) aj. či z teplomilných keřů třešeň (Prunus fruticosa), ptačí zob (Ligustrum vulgare), skalníky (Cotoneaster integerrimus i matrensis), dřín (Cornus mas) či brslen (Euonymus verrucosa) aj.. Porosty netřeskovce nejsou vázány přímo na tuto zapojenější vegetaci, vzácně je nalezneme pouze na jejím narušeném okraji, avšak naopak netřeskovce se výrazně rozvíjí na přímo sousedícím skalním výchozu vápnitých slepenců. Na této skále pak tvoří rozsáhlé dominantní porosty.