Květena Železných hor, Žďárských vrchů a přilehlých oblastí

Stránkování:     (32/55)

     Předjaří je obdobím, kdy již viditelně slábne vliv chladné zimy a přichází teplejší období se stále více se prodlužujícím denním svitem. Pochopitelně v nížinách a nižších pahorkatinách sníh ustupuje mnohem rychleji, naproti tomu ve vyšších horských polohách a většinou na západních svazích Žďárských vrchů, které jsou vystaveny silnějším atlantským srážkám, je ústup sněhu jen pozvolný a i březen se tu mnohdy může jevit jako zimní měsíc. Všude však, s postupujícím časem, tání sněhu a rozmrzání vodních ploch, potoků a řek vytváří a naplňuje četné stružky, potůčky, potoky i řeky. Na příhodných místech se pak toky rozlívají do svých niv nebo jsou tyto často nivní louky přesyceny vodou stékající ze svahů okolních údolí. Zatímco v oblasti Železných hor pramení převážně menší vodní toky stékající po své krátké cestě do páteřních řek (jde o pohoří s dominantním zlomovým hřebenem, protáhlého tvaru, které z východní, v centrální i ze západní strany obtékají řeky pramenící výše ve Žďárských vrších), tak v oblasti Žďárských vrchů pramení vedle velkého počtu malých lokálních toků i všechny významné řeky oblasti, které patří k významným i v rámci celé ČR jako jsou Sázava, Svratka, Chrudimka, Doubrava aj. (jde o pohoří rozlehlého vrchovinového typu, kde jsou i široké kotliny s nivami i hlubokými rašeliništi). Tento výrazný příliv vody do krajiny, spolu se stále více se oteplujícím klimatem, samozřejmě probouzí i vegetaci. Po celé oblasti můžeme pozorovat na teplejších prosvětlených expozicích nakvétání lísek (Corylus avellana), ve vyšších polohách (oblast Žďárských vrchů) rozkvétají olše šedé (Alnus incana) charakteristické dlouhými samčími jehnědami a jen na krátkých stopkách přisedlými samičími šišticemi, jejich kmeny mají hladkou kůru. Naproti tomu olše lepkavé (Alnus glutinosa) s rozpraskanou kůrou rostoucí u vodních toků a na zamokřených plochách po celé oblasti se vybarvují nápadně do hnědočervena, což je způsobeno zvětšováním samčích jehněd před rozkvětem, kterými jsou stromy často doslova obsypány, avšak rozkvétají až o pár týdnů později. Své květenství pootevírají i topoly osiky (Populus tremula) a časněji kvetoucí druhy vrb (Salix spp.). Z bylin rozkvétají, místy v početných populacích, v nivách a mokrých olšinách jarní cibuloviny sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) a bledule jarní (Leucojum vernum). K těmto prvním poslům jara lze přiřadit i šafrán jarní (Crocus vernus), který lze místy nalézt zplanělý i v přírodě (na novoměstsku se pak uchovala větší populace v PP U Bezděkova). Ve středních a nižších polohách můžeme v této době pozorovat i několik druhů rozkvetlých bylin celoročního aspektu, o kterých jsem pojednal ve FLORA Otradoviensis (části: Zimní a Předjarní aspekt). V této době, kdy jsou ještě stromy bez listí, lze nejlépe pozorovat i výskyt jmelí na stromech. V oblasti můžeme nalézt všechny 3 poddruhy jmelí bílého (Viscum album). V Polabí na borovicích (ssp. austriacum), v Železných horách na jedlích (ssp. abietis) a na různých listnatých dřevinách středních a nižších poloh celé oblasti (ssp. album).

Pokračování článku na dalších stranách: