Česká vysočina nebo také Český masiv (německy Böhmisches Hochland či Böhmische Masse) je velmi staré, geomorfologicky velmi různorodé území, rozkládající se dnes ve střední Evropě na území států Česka, Německa, Rakouska a Polska. Její zformování můžeme pozorovat již od prvohor. Před 420 miliony lety, v období devonu, se v rovníkové oblasti planety srazily dva prastaré kontinenty Baltika a Laurentie. Tato srážka způsobila vznik nového kontinentu Laurussie a vyvolala v místě srážky doprovodné horotvorné kaledonské vrásnění. Před 350 miliony lety, v období karbonu, se Laurussie srazila s dalším starým kontinentem Gondwanou, což tehdy dotvořilo superkontinent Pangeu, tato srážka vyvolala hercynské vrásnění. A právě toto hercynské vrásnění vytvořilo, na území dnešní střední Evropy, horskou oblast, kterou dnes nazýváme Česká vysočina. V době vzniku toto pohoří vypadalo zcela odlišně od současného stavu. Bylo mladé, podobné současným mladším velehorám, jako jsou třeba Alpy, s horskými štíty přes 3.000 metrů vysokými. Následující miliony let vlivu různých horotvorných a horodestruktivních činitelů dotvořilo Českou vysočinu do současné podoby. Nejvyšší horou České vysočiny je dnes Sněžka s 1.603 m n.m., nejnižší přirozené území pak najdeme na severu při toku Labe, kdy v místech, kde opouští Českou vysočinu (sasko-brandenburská hranice) dosahuje nadmořské výšky okolo 90 m n.m.. Povrch České vysočiny je velmi různorodý. Nalezneme zde horské skalnaté oblasti, rozsáhlé vrchoviny s hlubokými skalistými říčními kaňony či nižší pahorkatiny i nížiny v rovinách při tocích větších řek. Velmi různorodé horninové složení pak ukazuje stáří a charakter tohoto území. Nejrozsáhlejší, mnohde souvislá, území pokrývají metamorfované horniny. Po celém území vysočiny, roztroušeně do menších celků můžeme pozorovat hlubinné granitoidy. V severozápadní části výlevné vulkanity. Z usazenin největší plochu zabírají pískovce, místně tvořící skalní města, a slínovce České tabule. Z dalších usazenin jsou významné také vápence, místně tvořící krasová území s jeskyněmi, žleby, závrty či propastmi. Tak jak je pestrá geomorfologie i horninová struktura území, tak pestrá je i flóra tohoto území. V horách nalezneme trvalé bezlesí alpínského pásma, tundru, horské lesy, rašeliniště i prameniště mnoha evropsky významných řek, na vrchovinách jehličnaté i listnaté lesy, louky, pole, rybníky a mnoho menších vodních toků stékajících ze svých pramenišť v kopcích, v nížinách pak lužní lesy při řekách, listnaté lesy i bory na písčinách, nížinné slatiny, výslunné teplé stráně, vodou naplněné velké řeky a mnoho jiných biotopů, způsobujících nekonečnou pestrost celé oblasti.