Květena Železných hor, Žďárských vrchů a přilehlých oblastí

Stránkování:     (2/55)

     Chvaletická pahorkatina

     Tvoří severozápadní klínovitý výběžek Železných hor na rozloze 159 km², který i přes svoji nižší nadmořskou výšku, střední výška dosahuje jen okolo 300 metrů, výrazněji vystupuje z okolních polabských rovin České tabule. Většina území má charakter jen pozvolna se zvedající nízké pahorkatiny - od hladiny Labe v nadmořské výšce 198 m n.m.. Geomorfologicky výraznější je pouze tzv. Dlouhá mez, což je linie zlomu táhnoucí se po západní hranici území, kde došlo k výraznějšímu vyzvednutí území nad okolní nížinu. Takto vzniklý hřbet se pak plynule zvedá od severozápadu k jihovýchodu, kde pak dosahuje svých nejvyšších nadmořských výšek - Krkanka 572 m n.m., kde na ní navazuje vyšší celek Sečská vrchovina. Naproti tomu východní část pahorkatiny vcelku plynule a dlouze klesá do okolní nížiny, což je i důvod proč převážná většina, pouze drobných potoků, na kterých je však vybudováno mnoho rybníků, z pahorkatiny stéká severovýchodním směrem přímo do řeky Labe.

     Z pohledu vegetace jsou zajímavé vcelku rozsáhlé hospodářské lesy v hřbetních partiích, které mají měnící se charakter. Zatímco v nižších polohách a na západní straně hřbetu převažují rozsáhlé doubravy s dubem zimním (Quercus petraea) s výrazným zastoupením borovice lesní (Pinus sylvestris), více hlouběji do lesního porostu na východ a výše se pak objevují i vysazené smrčiny, místy i malé bučiny, také však často s výrazným zastoupením borovice, která je v celé oblasti důležitým pěstovaným druhem. Jistě za zajímavost stojí zdejší hojný výskyt jmelí bílého borovicovéhé (Viscum album ssp. austriacum), které zde můžeme pozorovat i na zcela mladých a nízkých stromcích. Obdobně na místech s hojným výskytem dubů je zase možné pozorovat i příbuzný ochmet evropský (Loranthus europaeus). Tyto lesní porosty se různě prolínají, čímž vzniká vcelku pestrá druhová struktura lesa, k čemuž jistě přispívá kromě běžných místních příměsných druhů (modříny, břízy, osiky aj.) i místy hojnější výsadba některých nepůvodních dřevin jako jsou - borovice vejmutovka (Pinus strobus), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), z listnatých pak kaštanovník setý (Castanea sativa) a dub červený (Quercus rubra). Teplé jihozápadní svahy jsou často využity k výsadbě třešňových sadů. Mimo zalesněných oblastí se pak rozkládají louky a pole v blízkosti lidských sídel, které patří do oblasti s celoročně teplejším klimatem.

Pokračování článku na dalších stranách: