Jovibarba globifera ssp. globiferaBotanika střední Evropy.Cestou na Hazmburk
 Biotopy :  
 Fytochoriony :  
A1 Alpínské trávníky

A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky

Rozšíření a charakteristika biotopu

    Biotop je úzce vymezený a silně ekologicky vyhraněný. Zahrnuje travinná společenstva v oblasti nad horní hranicí lesa v alpínském, místy i subalpínském stupni. Nejčastěji ho nalezneme na silně větru vystavených (deflačních) vrcholových plošinách a hřebenech, na izolovaných vrcholech i osamělých skalách vrcholových poloh nejvyšších našich pohoří. Tato místa jsou celoročně vystavena silným větrům, které jednak vysušují zdejší mělké a kamenité půdy, vítr odnáší jak půdu tak zbytky rostlin, čímž tuto půdu připravuje o organické i minerální látky, zároveň pak mechanicky narušuje i samotné porosty rostlin na stanovišti. V zimě vítr odnáší z těchto míst i sníh, což vede k tomu, že vegetaci zde před mrazy kryje jen tenká vrstva sněhu (některá místa mohou být i zcela bez sněhu). Takto odkrytá půda pak pochopitelně silně promrzá a vznikají zde specifické mrazové půdní formy, jako třeba thufury v Hrubém Jeseníku.

    Biotop tvoří rozvolněné až téměř zapojené porosty s převahou trsnatých trav Avenella flexuosa a Festuca supina. Tyto trsnaté druhy trav rozdělují biotop do 2 dalších typů. Zatímco v rozvolněných porostech Festuca supina bývá velmi dobře vyvinuté mechové patro s lišejníky, tak porosty s Avenella flexuosa se vyvíjejí většinou na méně extrémních stanovištích přeci jen s o něco lépe vyvinutějšími a hlubšími půdami s větším obsahem živin. Bývají pak více zapojené s nižší pokryvností lišejníků. Na území České republiky, v oblasti sudetských pohoří vzácnými, avšak například hned za hranicí na polské straně Sněžky (Krkonoše), respektive na polské straně Obřího hřebene (Czarny Grzbiet) ve fragmentu dobře dochovaném, jsou pak biotopy s porosty s vysokým zastoupením Juncus trifidus. Vegetace pokrývající biotop je často přerušována plochami holé půdy, sutí, kameny nebo obnaženým skalním podložím. Vedle zmíněných travin se v bylinném patře vyskytují přimíšené keříčky Calluna vulgaris, Vaccinium myrtillus či Vaccinium vitis-idaea (v subalpínském stupni mužeme pozorovat i ojedinělý výskyt velmi zakrslé Pinus mugo). Z dalších druhů s menší pokryvností zde pak rostou Agrostis rupestris, Bistorta major, Carex bigelowii, Hieracium alpinum agg., Huperzia selago a Solidago vigaurea ssp. minuta. V rozvolněných porostech je bohatě vyvinuto mechové patro, které muže pokrývat i více než 20% plochy. Naproti tomu v zapojených porostech obsazuje mechové patro jen mezery mezi trsy trav. V mechovém patru jsou přítomny lišejníky Cetraria islandica, Cladonia spp., ze vzácnějších lišejníky rodu Flavocetraria a Thamnolia vermicularis. Z mechů jsou zde hojní zástupci rodu Polytrichum a Racomitrium.

    Výskyt biotopu v ČR je soustředěn pouze do našich nejvyšších pohoří Krkonoš, Kralického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. V Krkonoších nalezneme všechny výše popsané typy stanovišť vyfoukávaných alpínských trávníků. Jsou hojné na všech hlavních vrcholech (Sněžka, Studniční hora, Luční hora, Smogornia, Vysoké Kolo a Kotel). Biotop v Krkonoších proniká i na exponovaná místa v subalpínském stupni. Na Kralickém Sněžníku je biotop zastoupen pouze fragmenty. V Hrubém Jeseníku se vyskytují převážně monotónní porosty s Avenella flexuosa se vzácnějším výskytem ploch s lišejníky. Výskyt je soustředěn do oblasti mezi Petrovými kameny a Břidličnou a pak do vrcholových partií Pradědu a Keprníku.

V okolních zemích jsou obdobou nebo velmi podobné biotopy:
» 6150-3: Alpínské acidofilní trávníky (Juncion trifidi) v Sudetech (v Polsku navazují na biotopy v ČR)
» na Slovensku se obdobný biotop odlišuje přítomností karpatských druhů ve vegetaci

Diagnostické druhyDominantní druhy
Agrostis rupestris  Dg (0/0)
Avenella flexuosa  Dg Dm (0/0)
Calluna vulgaris  Dg (0/0)
Carex bigelowii  Dg (0/0)
Diphasiastrum alpinum  Dg (0/0)
Festuca supina  Dg Dm (0/0)
Hieracium alpinum agg. Dg (0/0)
Huperzia selago  Dg (0/0)
Juncus trifidus  Dg (0/0)
Solidago virgaurea ssp. minuta  Dg (0/0)
Avenella flexuosa  Dg Dm (0/0)
Festuca supina  Dg Dm (0/0)
Ostatní doprovodné druhy
Bistorta major  (0/0)
- mechorosty a lišejníky:
Alectoria nigricans  (0/0)
Alectoria ochroleuca  (0/0)
Cetraria aculeata  Dg (0/0)
Cetraria islandica  Dg Dm (0/0)
Cetraria muricata  Dg (0/0)
Cladonia arbuscula s.l. Dg (0/0)
Cladonia bellidiflora  Dg (0/0)
Cladonia floerkeana  (0/0)
Cladonia pyxidata  (0/0)
Cladonia rangiferina  (0/0)
Flavocetraria cucullata  Dg (0/0)
Flavocetraria nivalis  Dg (0/0)
Racomitrium lanuginosum  Dg (0/0)
Stereocaulon alpinum  (0/0)
Thamnolia vermicularis  Dg (0/0)

Sněžka 1.600 m n.m. - vrcholová plošina, Krkonoše (11/2016).
Sněžka 1.600 m n.m. - vrcholová plošina, Krkonoše (11/2016).

Sněžka 1.600 m n.m. - vrcholová plošina, Krkonoše (11/2016).
Sněžka 1.600 m n.m. - vrcholová plošina, Krkonoše (11/2016).

Sněžka 1.540 m n.m. - jv.svah hory, Krkonoše (11/2016).
Sněžka 1.540 m n.m. - jv.svah hory, Krkonoše (11/2016).

Rozšíření biotopu v rámci ČR.
Rozšíření biotopu v rámci ČR.

A1.1

    V našich nejvyšších horských oblastech, tedy i v místech současného výskytu biotopu A1.1 Alpínské vyfoukávané trávníky, jsou zaznamenávány jedny z nejvyšších úhrnů ročních srážek v rámci celé ČR. V oblasti alpínských Krkonoš ročně v průměru spadne okolo 1.250 mm srážek (maxima dosahují až 1.400 mm srážek), v oblasti Hrubého Jeseníku spadne v ročním průměru okolo 1.100 mm srážek (roční průměr v ČR je pouhých 600-800 mm). Množství srážek je v průběhu let i v rámci jednotlivých ročních období však velmi různorodé, kdy se nepravidelně střídají sušší a vlhčí roky resp. srovnávaná období. Mezi srážkově bohatší měsíce v alpínském pásmu ČR zpravidla patří teplejší období od května do září, kdy v nejvyšších oblastech v průměru spadne okolo 100-140 mm srážek za měsíc (absolutní maxima i minima jsou však dosti rozdílná, kdy například v 08/1997 spadlo na Sněžce pouze 18 mm srážek, naproti tomu v 08/1938 celých 457 mm), naopak chladnější období od října do dubna bývá v průměru srážkově slabší s okolo 60-100 mm měsíčních srážek (i toto srážkově slabší období může být v rámci srovnání obdobných časových řad různorodé). Biotop se vyskytuje na mělkých kamenitých půdách, mnohde na svazích, kde se voda ze srážek příliš dlouho neudrží.

    Velmi exponované polohy vyfoukávaných alpínských trávníků jsou celoročně vystaveny výraznému vlivu velmi chladného počasí, což způsobuje, že tam vegetace nakvétá později, než-li je tomu v alpínských polohách více krytých (průměrně je zde ročně zaznamenáváno na 113 ledových dní a 13 dní může být dokonce až arktických, na Sněžce byl v 01/2007 zaznamenán vítr o rychlosti 216 km/hod. apod.). Druhy vyskytující se v biotopu mají tedy jen velmi krátké období pro kvetení, celá doba aktivní vegetace rostlin zde mnohdy nepřesáhne ani 60 dní. Začínají tedy kvést až v pro ně nejpříznivějším období, což bývá červenec, kdy průměrné denní teploty již přesahují +10 °C (denní maxima zpravidla nepřesáhnou +25 °C, noční minima pak mohou klesnout k +7 °C) a měsíční délka slunečního svitu činí v průměru okolo 180 hodin. Sluneční svit je v našich vysokých horách nižší než-li je tomu v jiných částech ČR, v alpínském stupni je ročně zaznamenáno asi 1.400 hodin slunečního svitu (průměr v ČR přitom činí 1.600-1.700 hodin). V srpnu, kdy ještě přetrvává nejteplejší období roku s nejdelším slunečním svitem v rámci biotopu, pak nakvétá maximum rostlin, zde se vyskytujících. V září pak se stále se snižující teplotou i délkou slunečního svitu dochází k ukončení období kvetení rostlin, potažmo celého vegetačního cyklu na biotopu alpínských vyfoukávaných trávníků. Pro analýzu bylo použito 9 pro biotop typických, kvetoucích taxonů.





Mapa

Valid HTML 4.01 Transitional


© ROOT, 2011 - 2018

Ověřit CSS!