Asociace: Lolio perennis-Cynosuretum cristati (Tüxen, 1937) - jílkové pastviny
= společenstvo zahrnuje jednak pravé pastviny s hospodářskými zvířaty (vytváří se sekundárně, spásáním, postupně dochází k jejich vzniku z jiného lučního společenstva, tj. vymizí luční druhy méně odolné sešlapu a okusu, běžné před pastvou a rozšíří se druhy sešlapu a okusu odolnější, taktéž se mění světelné poměry stanoviště na více prosvětlené - tyto procesy v čase určují míru variability, tj. pastviny zpočátku připomínají více luční společenstva, při stále dlouhodobějším využívání pak začnou převažovat znaky typické právě pro společenstva pastvin, proces samozřejmě funguje i obráceně po opuštění pastvy), na druhé straně pak i často sečené trávníky městské zeleně či trávníky často sečených zahrad (zde jde o analogii, neboť namísto spásání nastupuje mechanizované časté sečení, také sešlap bývá mnohem nižší, což vede k vyšší variabilitě v závislosti na způsobu obhospodařování, při častém většinou klesá počet druhů, při občasném se může druhová diverzita blížit až lučním poměrům, avšak s častějším výskytem pro pastviny typických druhů), kde dochází k podobnému mechanickému narušování těchto porostů s danými specifiky týkajících se způsobu (sečení/spásání), frekvence a přísunu živin (hnůj/mulčování/odstraněňování biomasy apod.)
= společenstvo je běžně rozšířené na plochém či jen mírně zvlněném podloží na živinami dobře zásobených půdách a vyžaduje stálý antropogenní vliv (pastva, časté sečení)

     Toto travinno-bylinné společenstvo je podmíněné soustavnou antropogenní činností v krajině. Výška trav i bylin, vlivem soustavné pastvy či nízkého sečení, dosahuje pouze 10-15 cm. Trávy i byliny jsou uzpůsobeny pravidelnému okusu a sešlapu, snadno odnožují a koncentrují svoji biomasu při povrchu půdy. Druhová skladba se může lišit v závislosti na druhu hospodářských zvířat, intenzity sečení či jiných specifik obhospodařování. Počet druhů může být nízký (10 druhů u městských trávníků), přes střední (20 druhů na pastvinách) až po vyšší (40 druhů u extenzivně obhospodařovaných ploch). Mezi typické druhy patří plazivě odnožující jetel plazivý (Trifolium repens), byliny s přízemními růžicemi máchelka podzimní (Leontodon autumnalis), jitrocel větší (Plantago major) či pampelišky (Taraxacum sect. Ruderalia). Květní aspekt bývá různý podle období a intenzity obhospodařování.

Foto: a/ pro sídelní nízké trávníky je typický expanzivní výskyt sedmikrásky chudobky (Bellis perennis), která má listovou růžici při zemi a k bohatému celosezónnímu kvetení ji vyhovují jen nízké trávníky, b/ nízké travní porosty preferuje i jetel plazivý (Trifolium repens) a sečení odolné přízemní růžice pampelišek (Taraxacum sect. Ruderalia), c/ přízemní růžice má i prasetník kořenatý (Hypochaeris radicata), d/ pampelišky mohou místy dosahovat i velmi značné pokryvnosti, e/ trávníky jsou nízké (celoročně sečí nízce udržované), f/ 3582 do trávníků pronikají i amarylkovité cibuloviny v oblasti původní česnek planý (Allium oleraceum), g/ 3603 či liliovité cibuloviny v oblasti původní křivatec luční (Gagea pratensis)