Líska se na naše území rozšířila až po ústupu ledovců. Její refugia se nacházela na západě a jihovýchodě od Alp, odtud postupně kolonizovala území střední Evropy, kde tehdy byly zastoupeny porosty borové a březo-borové. Její šíření podporovalo zejména teplé a suché podnebí během boreálu (8.500 let př.n.l.), svého maxima pak dosáhla v době okolo 7.000 let před n.l.. Od období atlantiku (6.500 let př.n.l.) pak začala postupně ustupovat před smíšenými doubravami a bučinami. V subboreálu (1.400 let př.n.l.) a subatlantiku (700 let př.n.l.) její početnost pak poklesla asi na současnou úroveň. Líska je keř rostoucí na lesních okrajích, ve světlých lesích, křovinách. Má ráda poloslunnou expozici, hlinitou, kyprou, vlhkou půdu. U nás je rozšířena hojně v termofytiku a mezofytiku, v oreofytiku ji nalezneme jen vzácně. Místy vytváří velmi bohaté porosty, které jsou významnou součástí lesa.
Reference, citace: Peter Mižík, CORYLUS AVELLANA [online], BOTANY.cz: Internetový botanický magazín, c2012, Datum poslední revize 16.02.2012, 08:30 UTC, [citováno 16.02.2012] <http://botany.cz/cs/corylus-avellana/>
HEJNÝ S., SLAVÍK B. Květena České republiky díl 2. 1.vyd. PRAHA: ACADEMIA, 1990 55 s.
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] Klíč ke květeně České republiky 1.vyd. PRAHA: ACADEMIA, 2002 (dotisk 2010) 146 s.
|