Olše lepkavá mohla ve střední Evropě přežít würmský glaciál. V preboreálu se vyskytovala vzácně, v boreálu se pak rozšiřuje více a maxima dosahuje podobně jako líska někdy okolo 7.000 let př.n.l.. V atlantiku pak dosahuje stavu, podobnému výskytu současnému.
Olše tvoří keř nebo strom, často vícekmenný, osídlující lužní lesy, bažiny, prameniště, břehy toků i rybníků. Má ráda nevápenné, hlinité nebo jílovité, vlhké až zabahnělé, často zaplavované půdy. Svojí přítomností zlepšuje půdu, proto se používá jako přípravná dřevina při zalesňování neplodných ploch či degradovaných půd. Je silně toxitolerantní. U nás je rozšířena roztroušeně až hojně po celém území, a to od planárního po montánní stupeň. Většinou však nevystupuje nad 850 m n.m.. Používá se i do výsadby ať již funkční (zpevňování břehů vod) či okrasné (byly vypěstovány kultivary).
Reference, citace: Peter Mižík, ALNUS GLUTINOSA [online], BOTANY.cz: Internetový botanický magazín, c2012, Datum poslední revize 25.02.2012, 13:00 UTC, [citováno 25.02.2012] <http://botany.cz/cs/alnus-glutinosa/>
HEJNÝ S., SLAVÍK B. Květena České republiky díl 2. 1.vyd. PRAHA: ACADEMIA, 1990 48 s.
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] Klíč ke květeně České republiky 1.vyd. PRAHA: ACADEMIA, 2002 (dotisk 2010) 146 s.
|