Vegetace osídlující mělké aluviální plně osluněné stojaté až mírně tekoucí vody v teplých oblastech nížin, které ani v létě zcela nevysychají. Vody bývají mezotrofní až přirozeně eutrofní, s hloubkou do 120 cm, na dně se středně hlubokou vrstvou organických usazenin (při nadměrném organickém zabahnění tato vegetace ustupuje). Mezi typická stanoviště patří mrtvá a odstavená říční ramena, tůně, zavodňovací kanály lužních lesů, rybníky, staré zatopené pískovny apod.. Do konce 20.století většina původních populací na území ČR zanikla. Druh se však začal častěji pěstovat a opět dostávat na příhodných místech do přírody, proto současná stanoviště mají většinově jen druhotný původ, na jehož počátku byl přímý vliv člověka.

    Hlavní dominantou vegetace je řezan pilolistý (Stratiotes aloides), který významně převyšuje početností ostatní vodní makrofyta (za příznivý stav biotopu považujeme pokrytí od 75% výše). Řezan má tendenci vytvářet hustě zapojené porosty v oblasti vodní hladiny, kdy části růžic jsou pod hladinou a části s mečovitými listy vystupují nad ní. Své kořeny spouští až na dno, kde v hloubce okolo 1 metru zakořeňuje do dna. Na podzim a v průběhu zimy celé rostliny klesají ke dnu, kde vydrží ve stavu klidu až do jara. Na jaře opět vyplavou k hladině často s již vytvořenými dceřinnými růžicemi, které opět zakoření. Pokud rostliny zastihnou nepříznivé podmínky k vynoření, mohou v submerzní formě přečkat i celý rok.

Vegetace vytváří asociaci:
» Stratiotetum aloidis Miljan, 1933 - vodní vegetace s řezanem pilolistým

    Rozšíření biotopu v ČR lze rozdělit na původní oblasti výskytu, které jsou pouze na jihovýchodní Moravě v dolním Podyjí a dolním Pomoraví. Ostatní vznikající lokality lze pak považovat za druhotné. Tyto lze nejčastěji nalézt ve východní části středního Polabí na dolní Orlici a v okolí Labe, ale i na jiných místech ČR.