Přirozené porosty kosodřeviny v ČR se nachází zejména v subalpínském pásmu v Krkonoších, v mnohem menší míře pak zasahují na naše území i na Šumavě. Porosty na Kralickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku byly do těchto území uměle člověkem vysazeny, uchytily se zde a dnes často ohrožují svojí expanzí tamní často jen maloplošně vytvořené subalpínské biotopy. Kosodřevina v rámci střední Evropy je běžně v přirozených porostech zastoupena v Karpatech a Alpách.

    Za kosodřevinu považujeme hustě zapojené křovité porosty borovice druhu Pinus mugo, které se výrazně rozvíjí nad přirozenou horní hranicí lesa. S níže položenými smrčinami často vytváří přechodové pásmo, kdy níže jsou smrky vyššího vzrůstu a čím více narůstá nadmořská výška tím více výška a početnost smrků klesá až vymizí úplně a smrk místy zůstane jen nepočetnou příměsí velmi zakrslých jedinců v souvislém porostu kosodřeviny. Výška porostu kosodřeviny dosahuje pouze od 0,5 do 2 metrů. V zimě, pod tíhou sněhu, se tiskne často až k zemi takže její výška ještě více klesá. Kromě smrku (Picea abies) ze stromů menšího vzrůstu můžeme v porostech pozorovat v příměsi i jeřáb (Sorbus aucuparia), ojediněle i vrbu (Salix silesiaca). Hustým porostem stíněné bylinné patro je vcelku chudé, kdy v něm převládají jen nenáročné acidofyty jako Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Homogyne alpina, Melampyrum pratense, Nardus stricta, Solidago virgaurea ssp. minuta, Trientalis europaea a Vaccinium myrtillus. Pouze místy, většinou na vlhčích, chráněných a živinami bohatších půdách mohou přistupovat některé druhy širokolistých vysokobylinných niv jako jsou Aconitum plicatum, Adenostyles alliariae, Athyrium distentifolium, Cicerbita alpina, Dryopteris dilatata, Gentiana asclepiadea a Geranium sylvaticum. Mechové patro bývá dobře vyvinuté s druhy Dicranum scoparium, Polytrichastrum formosum, Polytrichum commune a druhy rodu Sphagnum, z lišejníků zde rostou běžné druhy jako Cetraria islandica a druhy rodu Cladonia.