Často jen úzce geomorfologicky vymezená menší až drobná území v alpínském až subalpínském pásmu, která jsou charakteristická tím, že se na nich po velmi dlouhou dobu v roce (i více než 1/2 roku) kumuluje silná sněhová pokrývka. K dlouhodobé trvanlivosti sněhové pokrývky na tomto biotopu přispívá jednak tvar reliéfu (skalní zářezy, žlaby, obvody karových stěn) a samozřejmě také vliv klimatu (srážkově bohatší strany hor, nižší exponovanost, zastínění apod.). V relativně nízkých horách ČR nalezneme tento typ biotopu pouze v našich nejvyšších horách, tedy v Krkonoších (oblast Úpské jámy, Jeleního dolu, Modrého dolu, v drobných fragmentech pak i na jiných místech) a v Hrubém Jeseníku (Velká kotlina).

     Floristicky jde u nás o nevyhraněnou, druhově chudou, často rozvolněnou vysokohorskou vegetaci. V porostech dominují nízké druhy trav (do 20 cm výšky), zejména pak druhy Nardus stricta, Deschampsia cespitosa, Molinia caerulea, Anthoxanthum alpinum, Avenella flexuosa, vzácněji i Agrostis rupestris. Z dalších se tu vyskytují i byliny jako Gnaphalium supinum, Primula minima, keříčky Salix herbacea či zástupce šáchorovitých Trichophorum cespitosum. Od okolních, často i druhově podobných porostů, se tento biotop odlišuje výrazným fenologickým posunem (k metání trav dochází až v druhé polovině srpna, tedy výrazně později než na obdobných biotopech, které však natolik neovlivnil dlouho ležící sníh). Mechové patro bývá přítomné, mnohdy však jen na úrovni iniciální, pod vlivem erozních účinků sněhu. Z mechů se vyskytují Oligotrichum hercynium, Pohlia nutans či Polytrichastrum sexangulare.