A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace
A2.1 Alpínská vřesoviště
Rozšíření a charakteristika biotopu
- v nejvyšších polohách Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Kralického Sněžníku - porosty keříčků Calluna vulgaris, v menší míře Empetrum nigrum s.l., Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea v alpínském stupni. Z bylin pak Huperzia selago, vzácněji i Diphasiastrum alpinum, dále pak Festuca supina, Hieracium alpinum agg.. Mechové patro je bohatě zastoupeno mechy rodu Polytrichum a lišejníky rodu Alectoria, Cetraria, Cladonia či Thamnolia vermicularis. |
Luční hora, vých. svah 1.500 m n.m. / Krkonoše (09/2016).
Popis k fotografii
Rozšíření biotopu v rámci ČR. |
| Klima alpínského stupně bylo podrobněji popsáno v A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky. Vegetace biotopu A2.1 Alpínská vřesoviště se klimaticky i polohově biotopu A1.1 dosti podobají. Také se rozkládají na otevřených, větru často exponovaných plochách, na půdách kamenitých, mělkých, ale již i hlubších v sousedství biotopů A1.1 i A1.2. Na svém stanovišti vytváří plošně rozsáhlejší porosty nebo jen ostrůvky či mozaiky s ostatními alpínskými biotopy. Porost bývá homogenní, na rozdíl od A1.1 je však charakteristický nepříliš vzrostlými až zakrslými keříčky vřesu s příměsí brusnic, které tvoří různě rozvolněné až zapojené porosty. V zimě tyto polohy pokrývá přeci jen již větší vrstva sněhu, než-li je tomu u biotopu A1.1, neboť sníh drobné tuhé keříčky (na rozdíl od ohebných nízkých trav v A.1.1) snáze v porostu udrží. Kamenitá, svahová půda, zejména ve více exponovaných polohách, je však více vysychavá obdobně jako u biotopu A1.1. Specifickou vegetaci, v rámci biotopu, pak představují maloplošné porosty Empetrum hermaphroditum porůstající drobné skalní útvary hřebenových partií Hrubého Jeseníku.
Více uzavřené porosty alpínských vřesovišť umožňují nakvétat prvním rostlinám již v červnu (některé trávy, brusnice). V červenci, po dosažení teplotních i slunečních maxim, pak rozkvétá maximum taxonů nacházejících se v biotopu. V srpnu toto kvetení pokračuje (již bez brusnic, kterým začínají v tuto dobu zrát plody) tak, že nejnápadnější kvetoucí dominanta biotopu, kterou je bezesporu vřes (Calluna vulgaris) nakvétá hromadně právě až v pozdním létě a kvete až do začátku podzimu, čímž dává plochám alpínských vřesovišť v té době nápadné fialovorůžové zabarvení. V září, podobně jako i u ostatních exponovaných alpínských biotopů, pod vlivem klesající teploty i slunečního svitu, kvetení postupně ustává. Pro analýzu bylo použito 11 pro biotop typických, kvetoucích taxonů. |