Tento alpínský, převážně travní biotop, se vyskytuje v alpínském a subalpínském bezlesém stupni, kde má charakter rozsáhlých lučních porostů. Ve své spodní hranici místy proniká až k horní hranici lesa, zejména pak tam, kde byla v minulosti odstraněna kosodřevina a uvolněné plochy byly využívány jako pastviny nebo se na nich provádělo tzv. travaření. Na rozdíl od biotopu A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky, tento biotop není tak výrazně ovlivňován větrem, nedochází zde ve větší míře k odvívání půdy ani vegetace a naopak se zde může během doby nahromadit i vrstva stařiny, která později přechází do formy surového humusu. Biotop se vyskytuje zpravidla na plochých hřebenech a v mělkých terénních sníženinách na jen mírných svazích, kde bývá v zimě mocnější, déle vytrvávající sněhová pokrývka, která ochraňuje půdu před extrémně silným promrzáním, ke kterému dochází u biotopu A1.1.

     Samotný biotop tvoří zapojené porosty trav druhů smilka tuhá (Nardus stricta), která je trsnatá a metlička křivolaká (Avenella flexuosa), která je výběžkatá. Tyto trávy formují celkový vzhled celých porostů biotopu. S nižší pokryvností pak přistupují další trávy, jako kostřava nízká (Festuca supina), ostřice Bigelowova (Carex bigelowii), bezkolenec modrý (Molinia caerulea) či tomka alpská (Anthoxanthum alpinum). Do alpínských luk z nižších poloh pronikají i některé byliny jako třeba podbělice alpská (Homogyne alpina), rdesno hadí kořen (Bistorta major), jestřábník alpský (Hieracium alpinum) a mnohé další. Mechové patro s lišejníky, vlivem silného zápoje trav, nemusí být vyvinuto vůbec anebo jen velmi slabě.

     V České republice biotop A1.2 Zapojené alpínské trávniky můžeme nalézt v Krkonoších, zde se často vyskytují trávníky s převahou smilky. Na Kralickém Sněžníku se vyskytují trávníky se smilkou a metličkou, jsou zde však zastoupeny jen maloplošně. V Hrubém Jeseníku jsou pak častější alpínské trávníky s metličkou.

V okolních zemích jsou obdobou nebo velmi podobné biotopy:
» 6230-3: Smilkové trávníky v Sudetech (v Polsku jen jeho část, neboť tam zahrnuje i montánní výskyt)
»  na Slovensku se obdobný biotop odlišuje přítomností karpatských druhů ve vegetaci

    Klima alpínského stupně bylo podrobněji popsáno v textu u předešlého alpínského biotopu, A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky. Vegetace biotopu A1.2 Zapojené alpínské trávníky se v rámci alpínských biotopů vyznačuje tím, že se často rozkládá na mnohem mírnějších svazích vrcholových hor či v mělkých terénních sníženinách, na hřebenech pak jen v méně exponovaných (závětrných) polohách. Tyto mírnější polohy mohou pak za to, že tato vegetace zde vytváří plošně rozsáhlejší porosty luk s hustě zapojeným travním porostem. Výskyt stromů v nadmořské výšce tohoto biotopu je spíše jen ojedinělý a je výhradně tvořen jen zakrslými, velmi rozptýlenými jedinci smrku nebo kleče. Směrem dolů biotop zasahuje až do stupně subalpínského, kde může proniknout až k horní hranici lesa. V zimě tyto polohy pokrývá i několik metrů mocná vrstva sněhu, která přetrvává dlouho do jarního období. Sníh na vrcholech hor může ležet až 160 dní v roce. Půda je tedy sycena vodou po delší dobu, než-li tomu je např. u biotopu A1.1..

    První pro biotop charakteristické kvetoucí trávy a byliny na alpínských loukách v ČR můžeme pozorovat již v průběhu června, kdy většina sněhu již roztála a zbytky se udržují jen na plochách biotopů A3.. Přesto, že je tento biotop již o něco více chráněn před extrémní nepřízní klimatu z bylin se i tu vyskytuje jen nemnoho nejodolnějších druhů. V červenci, kdy v nejvyšších polohách hor je dosaženo nejvyšších teplot i slunečního svitu kvete maximum pro biotop charakteristických rostlin. Obdobně je tomu i v následném srpnu. Od září, s klesající teplotou i svitem, pak dochází také zde k ukončení kvetení a následně i celého vegetačního cyklu kvetoucích rostlin. Pro analýzu bylo použito 10 pro biotop typických, kvetoucích taxonů.