Biotop zahrnuje konečné úseky řek, tedy taková místa, kde se řeky přirozeně vlévají do moře. Vody v estuáriích řek jsou zde pod neustálým vlivem slapových procesů, kdy dochází k neustálému mísení vody sladké, přitékající řekami, s vodou slanou, pronikající do estuárií s pravidelnými mořskými přílivy. Vznikají zde tak vody brakické. Řeky s sebou z pevniny přinášejí velké množství jemných částic písku a půdy, které se v estuáriích usazují, čímž je neustále spoludotvářejí. Pokud je vliv moře silnější vznikají v estuáriích písčité lavice, pokud je výraznější vliv řeky vzniká na bahenní usazeniny bohatší říční delta, která může zasahovat i hlouběji do moře. V Polsku největší estuária tvoří řeky Odra a Wisla, které ústí do zálivů. Z dalších řek, které tvoří přirozená ústí, to jsou Piaśnica, Czarna Woda, Rega, Kanał Zagórskiej Strugi či Gizdepka. Mnohé z dalších řek, jako Parsęta, Wieprza, Słupia či Łeba, mají dnes ústí zregulované, čímž došlo k výraznému omezení existence původního biotopu. Samotný biotop pak v sobě obsahuje více méně podobné, avšak mnohde i různé typy vegetace, která je závislá od toho v jakém místě estuária se nachází, proto u ní také můžeme pozorovat velkou podobnost s ostatními v užším smyslu vymezenými biotopy vyskytujícími se na pobřeží Baltského moře.