Evoluce: Velmi stará (recentně nejstarší), zcela izolovaná skupina rostlin, která je však jen velmi málo příbuzná s ostatními skupinami cévnatých rostlin. Vývojově Lycopodiophyta navazuje na jednu ze skupin vyhynulých rhyniových rostlin - Zosterophyllophyta, která je považována za parafyletickou, sesterskou skupinu recentních plavuňovitých rostlin. Vznik plavuňovitých rostlin se datuje do období spodního devonu (před 410-390 mil.lety). Během devonu se rozvinuly a velmi brzy vytvořily 2 linie. První zahrnovala malé bylinné druhy, druhá pak stromovité druhy se zástupci až 40 m vysokými a s kmeny až 2 m v průměru, které se objevují v karbonu. V karbonu (před 360-285 mil.lety) pak dosahují plavuňovité rostliny svého hlavního vrcholu a stávají se významnou součástí tehdejších karbonských pralesů, zejména pak v oblastech s vlhkými teplými močály, kde se nám uchovaly ve změněném stavu dodnes v podobě slojí černého uhlí. Koncem karbonu a v období permu (před 285-245 mil.lety) pak pod vlivem suššího a chladnějšího klimatu stromovité formy plavuní byly vytlačeny nahosemennými rostlinami až jich většina v triasu vyhynula, poslední pak vymizely v křídě a zůstaly pouze zástupci malých druhů. Během druhohor zaznamenáváme již jen nanejvýše křovité formy, do současné doby pak přežívají pouze bylinné formy s hlavním těžištěm výskytu v tropech.

    Taxonomie: Plavuně v nejširším pojetí byly vyčleněny, v rámci skupiny Tracheophyta (cévnaté rostliny), do samostatného oddělení Lycopodiophyta (plavuňovité rostliny). Toto oddělení je spolu s Polypodiophyta (kapradinami), Equisetophyta (přesličkovité rostliny) a Psilotophyta (prutovkami) sdruženo do nadoddělení Pteridophyta (kapraďorosty), kam přiřazujeme všechny výtrusné cévnaté rostliny (staří botanikové tuto skupinu nazývali rostlinami tajnosnubnými). Samotné oddělení Lycopodiophyta (plavuňovité rostliny) pro recentní taxony dále členíme na dvě třídy: Lycopodiopsida (izosporní) a Isoëtopsida (heterosporní). Třída Lycopodiopsida obsahuje jediný řád Lycopodiales (plavuňotvaré) s plavuněmi v užším pojetí a dříve zvlášť vyčleňovanými vranci, zástupci této třídy nemají u svých listů tzv. pajazýček (lingulu); třída Isoëtopsida pak řády dva: Selaginellales (vranečkotvaré) s malými lístky s lingulou a Isoëtales (šídlatkotvaré) s velkými listy s lingulou. Podrobnější charakteristika nižších taxonů je popsána u jednotlivých čeledí.

    Popis: Rostliny, v současnosti pouze bylinné, v daleké minulosti i stromovité a keřovité, vytvářející plné, nečlánkované stonky, které se dichotomicky, mnohdy pseudomonopodiálně (dominance jedné z větví vzniká až druhotně) větví. Stejně se větví i kořeny. Na stoncích a větvích vyrůstají pravé mikrofyly (evolučně starý typ listů, drobné, jednožilné, žilka nevětvená), které jsou, mnohdy hustě, uspořádány do šroubovice nebo 4 řad. Podle jejich funkce je dělíme na trofofyly (pouze asimilující), sporofyly (výtrusné listy nesoucí spory) a trofosporofyly (listy s oběma předešlými funkcemi). Některé skupiny charakterizují výrazné, vývojové morfologické znaky, jako třeba u vranečků angulární list a rhizofory nebo pajazýček (lingula) u vranečků a šídlatek. Sporofyt je tvořen výtrusnou šišticí (strobilus) se sporangii (výtrusnicemi) nebo eusporangii (evolučně starší typ). Sporangia jsou vícevrstevná, všechny buňky stěn mají stejnotvaré. Ve sporangiích jsou pak vlastní spory. U plavuní rozlišujeme izosporii (spory i sporangia jsou v rámci sporofytu stejného vzhledu, ze spor vznikají jednodomé (oboupohlavné) gametofyty nesoucí samičí i samčí gametangia zároveň) a heterosporii (dva druhy spor i sporangií - a) nepočetné velké spory (megaspory) se tvoří v megasporangiích (pouze samičí gametofyty s antheridii) a b) početné malé spory (mikrospory) vznikající v mikrosporangiích (pouze samčí gametofyty s antheridii). Podle druhu spor a sporangií členíme plavuně do tříd, viz taxonomie výše. U stonku, resp. na základě struktury vodivých pletiv (cévních svazků) rozlišujeme odlišné vývojové struktury protostélé (rod Selaginella), aktinostélé (rod Huperzia) a plektostélé (rod Lycopodium). Gametofyt je mnohobuněčný, spermatozoidy jsou bičíkaté. Z pohledu odlišností jednotlivých řádů můžeme plavuně charakterizovat následovně: Lycopodiales = stonky dlouhé, větvené; listy malé, bez pajazýčku; izosporie; gametofyt samostatný, dlouhověký (10-20 let, mykorrhiza); spermatozoidy dvoubičíkaté, výjimečně i mnohobičíkaté; Selaginellales = stonky dlouhé, větvené; listy malé, s pajazýčkem; heterosporie; gametofyt redukovaný, neopouští sporu, krátkověký; spermatozoidy dvoubičíkaté; Isoëtales = stonky zkrácené, sekundárně ztlustlé; listy velké, s pajazýčkem; heterosporie; gametofyt redukovaný, neopouští sporu, krátkověký; spermatozoidy mnohobičíkaté.

    Biodiverzita: Recentně, co do počtu druhů, plavuně nedosahují ani 1% ze známých cévnatých rostlin. Vyskytují se i dnes po celém světě v počtu okolo 1.300 druhů, avšak s nejbohatším centrem výskytu v tropických oblastech. Řád Lycopodiales obsahuje okolo 400 druhů, řád Selaginellales 780 druhů a řád Isoëtales 150 druhů. V celé Evropě pak roste na 40 druhů a počet taxonů rostoucích pouze ve střední Evropě čítá pouhých 14 dosud potvrzených. Bližší údaje o výskytu jsou uvedeny u popisů čeledí a jednotlivých taxonů.